Naše začátky
Proč Slovenský čuvač?
Můj život, už od mala doprovázel pes. A tak jsem se přes Maltézského psíka, Německého ovčáka, Bernského salašnického psa a Basseta dostala až k Slovenskému čuvačovi, kterého si velmi přál můj muž.
Proč ne, říkala jsem si. Je to krásné plemeno a tak to zkusím. Našli jsme si chovatelskou stanici , kde zrovna měli štěnata a po prvním telefonickém kontaktu jsme se jeli podívat. A já byla úplně ztracena. Propadla jsem této bílé kuličce se vším všudy. Jezdili jsme se na ni pravidelně dívat, jak do mateřské školky a nemohli se dočkat , až si jí odvezem domů.
Ne,nenechte se zmást a mílit názvem bílá kulička. Jsou to pěkné podšívky a již od mala si Vás omotají okolo prstu, jen když se trošku necháte.
Když jsme si naší Iowannku přivezli domů, je to jako když Vám přibyde plnohodnotný člen rodiny a tak jsme měli o zábavu postaráno.
Čuvač rozhodně není vhodný pes do kotce. Chce být se svojí rodinou. Být s ní pokud možno od rána do večera. Chodit na procházky.
Mluvte na něj a když zrovna nemáte moc času, tak ho alespoň nechte u sebe v místnosti , kde si spokojeně lehne a bude rád, že je s Vámi. Opuštěný je smutný.
Samozřejmě si zvykne na denní režim rodiny a chápe,že musíte občas odejít.Část dne, kdy musí být sám, je schopný se zabavit.
Slovenký čuvač velmi špatně snáší změnu svého páníčka a rodiny. Každý , než se rozhodne si ho pořídít , by si měl o tomto plemeni zjistit co nejvíce.
Čuvač je prostě čuvač. Je oddaný své rodině,ale zároveń trošku volnomyšlenkářský a rád si o některých věcech rozhoduje sám.
Ale pochopíte-li jeho povahu a budete-li ho brát takového jaký prostě je , získáte jedinečného part´áka pro rodinu. Skvělého hlídače , turistu připraveného kdykoliv vyrazit a blázínka pro každou blbinu.
Kvůli čuvačovi jsem si rozšířila chovatelský obzor. Člověk si myslí, co všechno neví, když si pořídí psa, ale zjistí, že neví nic. Díky tomu jsem poznala skvělé a báječné paní chovatelky, za což velmi děkuji, že mi je život poslal do cesty. Ovlivnili mě na tolik , že jsem s naší Iowannkou začala jezdit na výstavy.
O výstavách jsem neměla vůbec žádnou představu. Nevěděla jsem , jak se přihlásit, jak předvést psa, no prostě nic.
První výstavu jsme absolvovali v Praze a já zjistila, že mám velmi nadějnou výstavní fenku a velmi mě to baví.
Od našich začátků máme za sebou díky podpoře , toleranci a asistenci mého manžela, již více výstav i úspěchů. Iowannka se stala naší součástí. Bereme ji všude kam se dá.
Letos jsme byli společně na dovolené v Nízkých Tatrách. Jeli jsme s Iowannkou lanovkou, slézali jsme vysokohorské chodníky. Iowča zvládá ubytování v hotelu, jízdu hotelovým výtahem, miluje vodu , jízdu autem. Je to parták do každého počasí.
I čuvač má své limity a člověk musí brát ohled na to , že i on může být unavený a potřebuje nerušený odpočinek.
Každé plemeno má své obdivovatele, ale pro mne, je čuvač naprostá jednička.
Život se slovenským čuvačem, je prostě životní styl